Čističky vody
Čištěním vody se zabývala od nepaměti snad každá civilizace. Používaly se k tomu různé filtry. Od primitivních pískových po dokonalé moderní nanofiltry. Ovšem ani ten nejdokonalejší filtr neumí zachytit velmi jemné a lehké částice, které jsou menší než molekula vody (hormony, bělidla, těkavé látky, mikroplasty, viry a pod). V 70. letech byla v USA patentován zajímavý a jedinečný způsob filtrace vody, který využívá k oddělení čistých molekul vody polopropustnou potravinářskou membránu. Špinavá voda klouže volně po membráně, do které se nasají jen molekuly vody, které membránou prostoupí a odchází do čisté části systému.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Princip čištění v nabízených čističkách vody
Než se pustí voda na membránu, tak se zadrží hrubé nečistoty třemi mechanickými předfiltry (z toho je jeden uhlíkový). Čerpadlo, které je nezbytné pro vysokou účinnost membrány, natlakuje systém do provozního tlaku.
Membrána, která je smotaná do válce, se pomalu nafukuje do provozní pozice. To trvá řádově několik sekund. Přitom membránou propadnou lehké částice (po vypnutí zas propadnou těžké nečistoty). Proto by se první 2 dcl měly odpustit odpadu, nebo použít tam, kde takové znečištění nevadí. Proto kvalitní systém nemůže být opatřený zásobníkem. Tam tyto nečistoty membrána vypustí a "naředí" jimi již čistou vodu.
Aby byla membrána natlakovaná v to správném provozním tlaku, tak se musí požít tlaková brzda, tzv. restriktor. Musí být umístěný až a membránou a musí klást přesně tak velký odpor, aby udržel membránu v optimálním tlaku. Nesmí být ani vysoký ani malý. Proto se restriktory ladí extra na každou vyrobenou sérii membrán. Proto nemůžeme dávat na výběr z několika druhů či výrobců membrán Restriktor současně řídí poměr čisté vody a špinavé, která se odvádí do odpadu. Správně naladěný restriktor odvádí do odpadu nečistou vodu v poměru 1:2 (1 litr čisté vody : 2 litry odpadní). Dobrý systém by měl být opatřený spínací automatikou, která sama podle tlaku spíná čerpadlo.
V neposlední řadě by neměl chybět na membráně kvalitní manometr, aby se mohl monitorovat tlak na membráně. Systém by měl být opatřený min. jednou zpětnou klapkou, která zabrání průniku nečisté vody do čisté části systému.
Pozornost je potřeba věnovat také předfiltrům. První by měl mít průhledné pouzdro, aby bylo vidět znečištění, podle kterého se dá výměna předfiltrů buď zkrátit nebo prodloužit. Výměna předfiltrů u našeho systému by se dala náročností přirovnat k výměně žárovky.
Protože toto čištění vody pracuje s přirozeným osmotickým tlakem, říká se mu běžně osmotická filtrace či osmotická voda
Toto označení ale je nešťastné. Pod označením "osmotická voda" si můžeme představit buď naši studánkovou vodu, nebo vodu ještě dál doupravenou deionizátory, mineralizátory, zářením... Taková voda už není studánková. Dokonce deionizovaná voda, by se neměla vůbec objevit v domácnostech. Takže není divu, že "osmotická voda" má plno odpůrců a že zbytečně vznikají nekonečné diskuze dvou táborů. Přitom každý má svoji pravdu.
